„Dobjej, pane Gjob“…

Konečně boží českej biják! Po úspěšném seriálu „Okresní:přebor“ k němu udělat úvodní film byl geniální nápad. Tady by se Holywood mohl jenom učit.

Franta KuželAB+MS

„Poslední zápas Pepika Hnátka“ je prostě jedním slovem PECKA. Úspěch je bezpochyby dán jak hereckým obsazením, za vlasy nepřitaženou realitou a přímou logikou ale tak především tím, že divák už dobře zná všechny postavy - s výjimkou Pepika Hnátka. A ten je hlavním představitelem.

Ukázka jednoduchého způsobu života je skvěle doplněna neredukovanou květnatostí češtiny i sprostých výrazů, které ale prostě sedí jako „prdel na hrnec“. Divák nakonec Pepikovi Hnátkovi fandí ze všech postav nejvíc a paradoxně hlavní hrdina seriálových epizod se ukáže v tom „správném světle“.

Film je o lidech skutečných, ne vymyšlených. A dost diváků v jednotlivých postavách najde někoho povědomého nebo rovnou svého známého.

Ve filmu je i krásná ukázka, jak je možné žít s letitým šlendriánem (železniční přejezd) a co to způsobí, když se prostinká chyba napraví. A když se nakonec divák dozví, že to, co Pepíka Hnátka celý život žralo nejvíc, byla vlastně mylná úvaha. Stručné opsání skutečnost, že „TO bylo v jiným roce“ a ne v tom, kdy se bojovalo o postup a tím se letitá zloba jako najednou rozpustila – to snad lze tak rozseknout díky české mentalitě. A zjevně naprosto úspěšně.

Už dlouho se český národ nebavil filmovými hláškami tak dobře a tak dlouho, jako díky Okresnímu přeboru a nyní i jeho závěrečnému-úvodnímu filmu. Tohle se naposledy podařilo v seriálu Nemocnice na kraji města, kde Miloš Kopecký exceloval ve špičkování s Ivou Janžurovou.  Alespoň u mě se hláška „ Vy krááááávo nebeská“ a „Kdyby hloupost nadnášela, lítala byste tady jako holubička“ zařadila mezi nesmrtelné stejně, jako „Dobjej, pane Gjob“či „…Já vím, ja sem takovej … inseminátojek“anebo „…udějej kjavičkuuu…“.

P.S. Jestli tenhle snímek nebude nejúspěšnějším filmem roku a možná desetiletí, tak už… opjavdu, ale opjavdu nevim.